Tenis a dotace
V rozvojových zemích spoléhají na dotace, španělští lektoři si půjčují u bank
Výjimkou pro tenisové podnikatele nejsou ani vládní dotace!
Mezinárodní tenisová federace (anglicky: ITF - International Tennis Federation, dříve ILTF - International Lawn Tennis Federation) je nejen mezinárodní tenisová organizace, která řídí dění ve světovém tenise, ale také se snaží pomoci rozvíjejícím se zemím, ve kterých si tenis teprve vybudovává tolik potřebné zázemí. V současné době je členy ITF 205 národních tenisových svazů, včetně například federace Kajmanských ostrovů, kde donedávna existoval pouze jeden klub se sto padesáti kurty v turistické oblasti. A proč donedávna? ITF se zapojila do rozvoje tenisu v této zemi a během čtyřletého předem stanoveného programu se jí podařilo finančně podpořit vybudování nových dvou stovek kurtů. Nyní už na zmíněných ostrovech existují čtyři kluby a Kajmanské ostrovy už neposkytují pouze možnost rekreačního tenisu, ale na turnajích čtrnáctiletých a šestnáctiletých juniorských turnajích startují zástupci z Kajmanských ostrovů celkem pravidelně. Při budování nových kurtů přispívá finančně rozvojovým zemím nejen ITF, ale i řada sponzorů, a také vlády nejrůznějších zemí. Například kabinet Nového Zélandu poskytl Cookovým ostrovům částku přes dva milióny amerických dolarů, aby ostrov, na kterém hraje pravidelně tenis čtyři procenta obyvatel, se tenisově rozvíjel. Důvod? Nový Zéland pomáhal Cookovým ostrovům při založení tenisové asociace, která na zmíněném ostrově vznikla již v roce 1947.
Cookovy ostrovy jsou zemí, kde se do budování nových kurtů hodně investuje a tamější tenisová liga je nesmírně populární. Za pomoci stavitelů kurtů z Nového Zélandu nakonec vzniklo na ostrově, pojmenovaném po slavném námořním kapitánovi, třicet nových kurtů a každý dvorec patří jednomu klubu. Cookovy ostrovy se mohou pochlubit více než osmi stovkami hráčů. ITF na ostrov vyslala dva placené trenéry v rámci takzvaného dotačního programu, aby pomohli mladým hráčům probojovat se alespoň do prvního kola nějakého turnaje ATP či WTA.
Tenis a jezdectví v Paraguay
Chcete nechat spojit chuť dobrodružství s tenisovým tréninkem? Ano? Na Estancia Aventura v Paraguay – ranči s hovězím dobytkem, koňmi a německy mluvícím tenisovým učitelem? Není problém, vláda v Paraguay poskytuje dotace začínajícím podnikatelům v cestovním ruchu. A navíc, rozhodně přitom nemusíte vlastnit ani cestovní pas této jihoamerické země. Už mnoho rekreantů i začínajících tenistů strávilo tenisový pobyt na cestě k paraguayiské Estancii. A užijete si zde nejen s tenisovou raketou, ale i s koňmi. Místní němečtí podnikatelé totiž kromě deseti antukových kurtů nabízejí i jízdu na koni. Od vlády v Paraguay dostal přitom manželský pár z Německa dotaci v řádu několika miliónů amerických dolarů. Je to lákavá nabídka strávit zde určitý způsob dovolené na takzvaném „selském dvoře“ ve stylu „a la Jižní Amerika“. Najít nějakého zkušeného trenéra zde není problém. Jedním z nich je Kurt Ehrhardt. Mnozí ho znají, když byl ještě trenérem v tenisovém campu v Scheideggu a v rekreačním německém středisku v Gutlsingu.
Kurt Ehrhardt a jeho žena Ulrika mají věrné fanoušky po celém světě. „Nevěřili jsme zprvu tomu, že podpory našeho podnikatelského záměru se dočkáme právě v Jižní Americe. Chtěli jsme prostě vybudovat ranč s výukou tenisu. A vidíte, povedlo se!“ říká Kurt Ehrhardt. Ranč rodiny Ehrhardtů se nachází asi hodinu jízdy od paraguyaiského hlavního města Asuncion, docela v blízkosti posvátného místa Caacupé a kolem se vine červená písečná cesta v zelených pahorcích Kordilér. Tenisté a rekreanti zde uvidí kromě tenisových kurtů přes třicet koní, stádo dobytka, lanem švihající kovboje tzv. Gauchos – tak, jak si to člověk představuje ve svých nejskvělejších snech o divokém západě. Pozemek není s více jak sty hektary pro zdejší poměry zvláštně velký. Přesto trvá denní vyjížďka na koni přes pastviny skoro hodinu. Kulisa jak z obrázkové knihy z palmových lesíků, malá jezera líbezné kopcovité země.
Před dvaceti lety sem přišla rodina Ehrhardtových, aby zde začala něco nového. Přitom hrál tenis největší roli! K dobrým mravům patří být vyzbrojen starou raketou, mezi jinými také od Steffi Grafové, se starými fotografiemi, například dřívějšího amerického hráče Todda Witskena, který hrál pod Erhardtovou profesionální péčí v osmdesátých letech s hráči světové špičky. Také u tenisových kurtů visí fotografie Chris Evertové, se kterou Erhardt hrál dokonce jeden turnaj ve smíšené čtyřhře.
Samozřejmě, že i zde na ranči v Paraguay najdeme Centre Court (tedy centrální kurt) se zřízenými světlomety. Ty jsou zapotřebí, neboť se v Paraguay brzy stmívá. Pořád je ale dost tepla pro zápas, buď večer nebo ráno. Jít si zahrát tenis je tedy kdykoliv možné. K poledni láká dříve nebo později lehátko dole u jezerního domu, v ráji mangových stromů, nebo houpací síť vedle domu pro hosty.
Druhé velké téma vedle tenisu je hovězí dobytek. Hosté pomáhají, pokud by chtěli, večer při popohánění a zahánění stáda. Má to v sobě něco dobrodružného, když náhle člověk trčí uprostřed mezi 150 kusy dobytka, který nechává svými kopyty chvět zemi. Paní domu Ulrike Ehrhardtová ví, co má nabídnout: domácí kuchyně patří právě tak k jídlům jako evropské pokrmy. Mnohé pocházejí z vlastní domácí porážky, nebo z vypěstovaného ovoce a zeleniny. Jak fanoušci steaků, tak také vegetariáni jsou nadšeni.
Španělé si půjčili od bank
Ne všichni podnikatelé s tenisovými školami ale spoléhali na pomoc vlád či tenisových federací. Otec Sergia Bruguery ve Španělsku se musel pořádně zadlužit u bank, než vychoval ve své tenisové škole syna Sergia, který v roce 1993 vyhrál French Open. Sergi, stejně jako
řada dalších kvalitních tenistů vyrůstal v akademii svého otce Luise, kterou dokázal jako bývalý profesionální tenista po skončení hráčské kariéry vybudovat nedaleko hlavního katalánského města, v místě zvaném Club Van Via u Barcelony. Rozhodl se, že zde bude trénovat evropské talenty, mezi které postupně zařazoval skvělé antukáře z Argentiny a jiných jihoamerických zemí. Luis Bruguera, když tenisovou akademii v sedmdesátých letech minulého století zakládal, ještě netušil, že nejslavnějším žákem jeho akademie bude jeho syn Sergio, který spatřil světlo světla v lednu roku 1971. Nyní už nese zmíněná tenisová akademie název Tenisová katalánská univerzita otce a syna Bruguerových. Pro někoho by to bylo možná logické vyústění toho, že Sergi musel kvůli zdravotním problémům svět profesionálního tenisu opustit.
Dnes je Sergi Bruguera spolu se svým otcem spolumajitelem akademie nedaleko Barcelony a vychovává nové naděje. A hlavně, akademie, která začínala s obrovským dluhem nyní již vydělává. „Do banky si dnes chodíme pro peníze a nedoprošujeme se o půjčky.“
I druhá proslavená evropská tenisová akademie se nachází v Barceloně. A ani ona nemá rozhodně nouzi o tenisové talenty. Jak by ne, vždyť jejími majiteli jsou známí a výborní španělští hráči Alberto Costa a Emílio Sánchez. Oba dva pocházejí z uznávaných tenisových rodů. A oba se spolu se svými spolupracovníky snaží předat zkušenosti svým nástupcům.
„Nechceme budovat akademii podle zámořského vzoru, nejde nám o kvantitu, ale o kvalitu. Trénuje a učí se u nás tenis zhruba pět stovek mladých hráčů a tenistek,“ tvrdí Emílio Sanchéz a jeho kolega Alberto Costa naznačuje: „Neočekávejte od nás hned nějaké velké zázraky. Máme třeba mezi našimi hráči dorosteneckého mistra Španělska, ale také třeba juniorskou mistryni Chile a Venezuely. Ta dívka má nyní tři pasy a bude hrát i na juniorském šampionátu Španělska. Jsem přesvědčen, že vyhraje.“ Mimochodem, není vůbec náhodou, že v této akademii se často objevují hráčské talenty z jihoamerických zemí. „Když jsme začínali, žádná španělská banka nám nevěřila, a tak jsme si museli půjčit od bankovního ústavu ve Venezuele,“ tvrdí Emílio Sánchéz.
Bez investorů to nejde
Trenér rakouských a německých tenisových nadějí Günther Bosch přiznává, že do Rakouska nyní míří řada talentovaných hráček a tenistek z bývalého východního bloku. Mimochodem, tenis v Rakousku se tak naučily hrát třeba i populární Maďarky Szavayová a Czinková, které už dokázaly na řadě turnajů WTA tour, že tenis opravdu hrát umějí. Ani Günther Bosch si nestěžuje, že by mu díky celosvětové krizi ubývali talentovaní hráči a zákazníci. „Pořád je dost rodičů, kteří mají eminentní zájem, aby se z jejich dětí staly tenisové hvězdy,“ říká Bosch a dodává: „Jsou ochotni investovat nemalé finanční prostředky do jejich talentu.“
Václav Prokůpek