WikiLeaks.svetu.cz: Jáchymov městem záhad!
O městu Jáchymov se říká, že je bránou Krušných hor. V němčině či angličtině je název pohoří podoben českému výrazu Rudohoří, kterého se kdysi také používalo. Máme-li na mysli hlavní příčinu toho, proč lidé do těchto nehostinných hor přicházejí, budeme tento název možná považovat za vhodnější. Jsme totiž v horách, které lákaly člověka bohatstvím rud. Dodnes o mnohém vypovídají zeměpisná pojmenování. Jenom namátkou připomeňme obce jako Cínovec, Měděnec, Oloví. V blízkosti Jáchymova nalezneme rovněž místa, jejichž názvy svědčí o hornické činnosti. Název nejvyšší hory (Klínovec) v sobě skrývá pojmenováni nástroje, kterého používaly dovedné ruce horníků.
Nedaleko Špičáku (hora nad Božídarským rašeliništěm) zahlédneme na mapě jméno zaniklé obce Rýžovna a při turistickém putováni po červené značce spatříme kovově lesklou hladinu Mrtvého rybníka. I on v sobě tají výрověď o dávné důlní činnosti, neboť ojedinělé rybníky v lesích kolem Jáchymova (působící dojmem horských jezírek) byly totiž většinou zakládány v 16. století proto, aby zachytily vodu potřebnou k propírání rud a také jako zdroje energie, která poháněla ohromná mlýnská kola, jejichž pomocí se uváděla do pohybu důmyslná zařízení, jak ke zpracování rud, tak i k jejich dopravě z podzemí. Platila zde také zásada, že voda musí odčerpávat i důlní vody. Pokud horníci dílo opustili, protože přestalo vynášet či sloužit, nazvali je mrtvým. Naštěstí se tak nestalo Jáchymovu, jemuž se vlastně Rudohoří stalo bránou, kterou vstoupil do historie a dosud v ní má své místo.
Jáchymov je městem značných výškových rozdílů. Pokud se návštěvník odhodlá k рěší рrocházce, pozná sám na sobě, co znamená zdolat výškový rozdíl dvou set metrů. Kdo zde žije delší dobu, je schopen postřehnout na okolních svazích hranici mezi deštěm a sněhem a dokonce i mezi ročními obdobími. Jestliže stará horní města (např. Kutná Hora) svými labyrinty plácků a sem tam se rozbíhajících uliček ukazují, že vznikala z množství havířských osad všelijak roztroušených, pak půdorys Jáchymova něco takového nepotvrzuje. Je totiž přísně určován příkrými stráněmi na březích horského potoka Veseřice. Názorně o tom přesvědčí procházka po modré turistické značce procházející městem. Při ní také рoznáme, že Jáchymov je městem opěrných zdí, zídek a nejrůznějších tarasů, neboť každé stavební místo, každou ulici, každý rovnější plácek si museli lidé vydobýt usilovnou prací. Představují houževnatost celých generací a vyžadují ustavičné finanční náklady na to, aby si obyvatelé udrželi prostor k životu. Tvář města je však určována také tím, co není na první pohled patrné. Mnohé totiž skrývá milosrdná příroda. Porosty listnatých stromů a nejrůznějších keřů dokázaly přikrýt úbočí zraněná v dávné i nedávné minulosti haldami vytěženého kamene. Nalezly by se tu odvaly, které dokázaly pohřbít celá údolí, ba dokonce i část města.
V podzemí Jáchymova se odehrál urputný zápas o stříbrné рoklady i utajovanou prasílu dlouho neznámých prvků. Němé a přece výmluvné svědectví dávají desítky kilometrů štol, z nichž nejedna se dovede neočekávaně zle připomenout, ať již se jedná o propadnutí benzínového čerpadla, což se stalo poměrně nedávno – roku 1981 nebo trvalým výronem radonu. Důlními chodbami je mezi sebou propojeno podzemí různých části města, jimi je Jáchymov spojen i s nejbližším okolím. Samo podzemí tak potvrzuje, jak je město vzrostlé do krajiny, do onoho dávného trojúhelníkového hornického revíru vymezeného čedičovou skálou u zaniklé obce Pfaffengrün (Popov), vrcholem hory Plešivce a Klínovce. Milovníkům záhad by se tento prostor mohl v představě spojovat s Bermudským trojúhelníkem. I zde mnohé mizelo, bohatství rudonosných hor i lidé a jejich usedlosti.
Ihned při samém zrodu města vylepšuje hrabě Štěpán Šlik svoje Jáchymovské рanství vybudováním hradu Freudensteinu, jehož zbytky v podobě dvou věží dodnes vytvářejí siluetu kopce nad Jáchymovem. Roku 1518 je v Lipsku vytištěn horní řád рro Jáchymov, který se později šíří i na Příbramsko jako tzv. Jáchymovské horní právo. Významnou osobností mezi báňskými odborníky, které si Šikové zvali k řízení důlní činnosti, byl Heinrich von Könneritz, pozdější dlouholetý horní hejtman. Nové a nové nálezy stříbra lákaly. Hovořilo se o tom, že z podzemí byly vytěženy takové kusy surového vzácného kovu, že jejich váha převyšovala i dva centy. Poměrně záhy stojí v údolí již více než tisíc domů a žije tu kolem pěti tisíc obyvatel. Majestátem krále Ludvíka je sídliště povýšeno na svobodné horní město. Stříbro se zde nejen těží, ale jeho surová podoba se šlechtí v mnoha pecích, v jejichž dýmu mizí značná část okolních lesů.
Dostatek ryzího kovu dává vzniknout myšlence na ražbu hrubé stříbrné mince. Opodstatněné se zdají domněnky, že zkusmo a tajně byly mince raženy ve sklepeních šlikovského hradu. Zpočátku nevzhledné hornické sídliště roste ve výstavné lidnaté město. Sedmnáct let po svém vzniku zde žije na osmnáct tisíc obyvatel a Jáchymov se tak řadí mezi nejlidnatější města království. Získat, ale také ztratit, veliké jmění se tu dalo ze dne na den. Město bylo tehdy proslulé nejen bohatstvím, ale rovněž nezřízeně bujným, prostopášným a hříšným životem. Byly zde desítky pochybných živností, v nichž se i těžce vydělané peníze lehce utratily. Početná vrstva nejrozmanitějších obchodníků zprostředkovávala dovoz a prodej vzácných i nejpotřebnějších věci a potravin. Obživu tu nacházeli nejrůznější řemeslníci, uplatňující svou zručnost jak při výrobě důležitých potřeb, tak i při tvorbě předmětů uměleckého zaměření. Střediskem obce byl tehdy tzv. Chlebný trh, kde také stávala původní stará radnice. Město prožívalo již od prvních let existence svoje sociální bouře, při nichž nespokojení hornici obvykle přerušili práci a hrozili opuštěním dolů.
Největší bouře se odehrála v době selské války v sousedním Německu roku 1525. Tehdy vzbouření horníci obsadili město i hrad Freudenstein. Zloba se obrátila i proti radnici, kterou vzbouřenci vyplenili. Po necelém týdnu, zvláště když došla zpráva o nezdaru povstání v Německu, byla uzavřena mezi horníky a Štěpánem Šlikem smírná dohoda. Přibližně rok poté se vydává hrabě po panovníkově boku do války proti Turkům, z bitvy u Moháče se ani Ludvík Jagellonský ani hrabě Štěpán Š1ik nevracejí. Smrt jednoho a nikde neověřené zajeti či smrt druhého se promítly do dalšího života Jáchymova. Na českém trůnu se objevil Ferdinand Habsburský. Přesto vrcholem stavitelského ruchu jsou pro Jáchymov následující třicátá a čtyřicátá léta. Zámožnost dovolovala měšťanům, aby si ke stavbě i výzdobě nových obydli zvali umělce třeba i z ciziny. Torzo několika měšťanských domů na náměstí o tom podává názorné svědectví, především v zachovaných portálech. O zámožnosti města vypovídá renesanční radnice, kterou roku 1531 odkoupila obec za dva tisíce zlatých od Jeronýma Šlika.
Královská mincovna (z let 1534-1536) se zajímavým arkýřem je svědkem majetnických i politických změn, k nimž došlo po nástupu Ferdinanda Habsburského na český trůn. Prakticky po několika měsících panování dosáhl toho, že původně šlikovská mincovna musela přinášet užitek především panovníkovi. Objevují se v ní proto královští úředníci. Na poměrně malém, nicméně finančně důležitém prostoru se začínají střetávat zájmy zastánců dřívějších, do jisté míry demokratičtějších pořádků, se zastánci pořádků nových, usilujících o posílení moci krále a státu. Snad také proto, aby otupil ostří rozporů, nechává zde panovník vystavět rozložitou budovu nové mincovny a sám také Jáchymov navštíví. Hra mezi Šliky a Habsburky je již nicméně rozehrána a v jejich dalších jednáních ztrácejí zakladatelé města všechno.Přirozenou dominantou historické části města je kostel sv. Jáchyma z let 1534-1540.
Půvabnou stavbou, poněkud vzdálenou městskému ruchu, je tzv. Špitální (někdy nazývaný Hřbitovní) kostelík Všech svatých. Jedná se o nejstarší stavební památku Jáchymova, pravděpodobně již z roku 1516. Na starých hornických mapách ze 16. století je zakreslen s budovou městského špitálu, s níž byl spojen krytým dřevěným pavlačovým můstkem. Ze špitálu zbyly pouze silné opěrné zdi, můstek se již dávno proměnil v prach. Přesto jej využijeme jako symbolu spojení víry a prvého vědeckého poznání, což obojí bylo starému Jáchymovu vlastní. Horníci přijímali víru zcela přirozeně. Dříve než sfárali, poprosili, aby jim Bůh nadělil dobrou rudu. Když se vrátili na denní světlo, poděkovali, ne-li za víc, tedy alespoň za šťastný návrat. Protestantství nalezlo v Jáchymově úrodnou půdu. Dělo se tak jistě i díky takovým osobnostem, jakou byl Jan Mathesius. Původně rektor školy, později, když mohl dokončit teologická studia u Martina Luthera, duchovní otec obce. Patří k prvním kronikářům Jáchymova a jako první v našich zemích pořizuje matriční záznamy o narozeních a úmrtích. Sám z hornického prostředí byl mezi horním lidem velmi oblíben. Dokázal se mu zvláště přiblížit ve svých kázáních, která sepsal a shromáždil v knize Sarepta. Ta obsahuje kromě mnoha poučení odborného rázu také křesťanské hornické desatero s nestárnoucími myšlenkami. Kdybychom chtěli Mathesiovi přisuzovat věštecké schopnosti, mohli bychom v jeho kázáních nalézt i předpověď vzniku lázní. Již před Mathesiovým příchodem se tu vědělo o podivné, nevysvětlitelné a neléčitelné chorobě. Mezi lékaři se o ní hovořilo jako o jáchymovské hornické nemoci. Vedle mnoha odborných znalostí byla již známa zkušenost s černým lesklým kamenem, při jehož větším výskytu v dole jako by se ztrácely stříbronosné žíly. Horníci jej chápali jako znamení smůly; odtud byl už jenom krůček k pozdějšímu názvu smolinec. I Mathesiova kázání oplývají mnoha poznatky z oblasti mineralogie. Není se co divit, byl totiž současníkem zakladatele této vědní disciplíny Jiřího Agricoly. Díky zvídavosti a takřka dennímu styku s místními báňskými odborníky, horními a hutními písaři, shromáždil Agricola tolik vědomosti, že roku 1530 vydává v proslulé Frobeniově tiskárně v Basileji první spis o Jáchymově Bermannus, sive de re metallica (Rozprava o hornictví). Děje se tak na přímluvu takové autority evropského humanismu, jakou byl Erasmus Rotterdamský.