Václav Prokůpek: Komunisti u moci? Zvládnou média svoji roli "hlídacích psů" demokracie?
„Demokracie je podle všeobecné definice vláda většiny nad menšinou.“ Když se ale k volbám nedostaví ani 40 procent oprávněných voličů, nikdo prakticky neví, co si většina myslí a co by vlastně chtěla. A jak zjistit, co si většina lidí myslí, co chce, co požaduje? Roli zde hraje nutní komunikace prostřednictvím médií. Ty by měla být hlídacím psem demokracie, obzvláště ve chvílích, kdy se dostává k moci komunistická strana, tak historicky nechvalně známá politická organizace.
V této době připadá část „zodpovědnosti“ i na média, která by měla hrát v demokratické společnosti důležitou roli. Jednou z jejich naprosto zásadních úloh je zajištění celkové informovanosti občanů. Bez jejich dostatečné informovanosti vlastně žádná pořádná demokracie nemůže být plně funkční. Další důležitou úlohou médií je kontrolování složek státní moci, aby odváděly dobrou práci. Pokud tomu tak není, měla by média v patřičném rozsahu informovat širokou veřejnost o nedostatcích v práci vlády, opozice, zastupitelů ve všech orgánech státní správy.
Dobře informovaní občané mají v následujících volbách díky lepšímu přehledu o práci politiků jasnější rozhodování. Názorným příkladem „hlídacího psa“ demokracie jsou jména amerických novinářů Boba Woodwarda a Carla Bernsteina. Jejich slavný případ odstartoval 17. června 1972, kdy v sídle Demokratické strany ve washingtonském komplexu Watergate byli zadrženi maskovaní lupiči. Jak se později ukázalo, byli to pracovníci administrativy republikánského prezidenta Nixona, kteří ve volebním ústředí demokratů měli nainstalovat odposlouchávací zařízení. Novináři Bob Woodward a Carl Bernstein z listu Washington Post ve svých článcích rozkryli pozadí skandálu, jehož aktéři se našli v řadách FBI, CIA i v Bílém domě.
Oba reportéři si tak navěky zajistili místo v pomyslné síni slávy žurnalistiky. Tímto případem se zabývalo více novinářů (Frank G. Wright z Minneapolis Tribune, Jean Heller a D. Brooks Jackson z agentury Associated Press, Jerry Landauer z Wall Street Journal a James R. Polk z Washington Star-News), ale pouze tito dva vydrželi až do konce. Vždy, když vyšetřování uvízlo na mrtvém bodě, vyšly i díky nim na povrch další důležité informace. Samotný Bernstein o tom píše: "To, co jsme dělali, nebylo totiž nic exotického. Naše skutečná práce při vyšetřování aféry Watergate se rovnala běžné rutině policejního zpravodajství. Člověk prostě šoupal podrážky, spoléhal na zdravý rozum a na úctu k pravdě..."
Získané informace by byly k ničemu, kdyby novináři neměli podporu vedení listu Washington Post. Obdivuhodné je, že se vedení nezaleklo skutečností, které směřovaly do nejvyšších politických míst, jak se tomu často stává. V další fázi odkrývání politického skandálu sehrál důležitou roli soudní aparát. V demokratické společnosti je důležitý respekt státních orgánů vůči investigativním novinářům. Seriózní informace, které média zveřejní, by neměly být zkreslovány, měly by být zpřístupněny co nejširší společnosti, protože díky tomu mohou vést až například k odstoupení prezidenta, jako tomu bylo v případě Watergate.
Otevřeným přístupem médií i soudního aparátu mohla být ukončena aféra, která se zapsala jak do historie politiky, tak do historie žurnalistiky. Jeden z investigativních reportérů Clark R. Mollenhoff ji komentuje takto: "Bližší analýzy ukazují, že to nebyly jen jedny jediné noviny a jen malá skupina reportérů, které odhalily kamuflování aféry Watergate, což donutilo prezidenta Nixona k odstoupení. Byl to výsledek kombinovaného úsilí více než čtyřiceti reportérů, kteří pracovali v souladu a spolupracovali s čestnými vládními vyšetřovateli a stáli v opozici proti nečestnému zatajování pravého stavu věcí." Naprosto souhlasím s názorem C. R. Mollenhoffa, který dále uvádí: "Důležitost úlohy tisku zde nespočívala v tom, jak tisk přinášel nové důkazy, ale v tom, jak vytvářel klima, ve kterém čestní vládní vyšetřovatelé mohli vykonávat svoji práci navzdory masívnímu úsilí kladení překážek do cesty spravedlnosti.“
Pokud mají média plnit úlohu „hlídacích psů“, musí si zachovat svou nezávislost!