TMK SSK: Kauza WikiLeaks
Mistr globálního udání -Julian Assange zveřejnil statisíce tajných dokumentů
Napadlo to zřejmě mnoho lidí, když pozorovali činnost Juliana Assange v posledních týdnech. O co tomu člověku vlastně jde? Jaké má motivace? V dobách studené války by ho někdo mohl třeba pokládat za agenta KGB, který chce ublížit Spojeným státům. Ale dnes?
Je zakladatelem serveru WikiLeaks, zveřejňující statisíce tajných dokumentů, bojovník za svobodu slova, nebo autista, který není schopen dohlédnout důsledky svých činů? ,,Všichni žijeme jen jednou,” říká Assange v prosincovém rozhovoru pro časopis Der Spiegel. ,,Proto bychom měli v této době dělat něco smysluplného a uspokojujícího. To je něco pro mě. Líbí se mi vytvářet velké systémy a baví mě pomáhat lidem, kteří jsou zranitelní. A líbí se mi, když můžu těm, již mají moc, plivnout do polévky. Tahle práce mě opravdu baví.”
Pomáhat slabým?
A v tom je právě ten problém. Pomáhat slabým, to už je skoro charita. Jenže pokud chce Assange pomáhat lidem, kteří jsou zranitelní, proč přispívá k tomu, že vyrobí další zranitelné? Pravda, celý ,,únik” informací z kruhů americké diplomacie nakonec v jistém ohledu Američanům vlastně posloužil. Assangeovi se nepovedlo odhalit žádné obrovské spiknutí. Zdá se, že na amerických ambasádách sedí lidé, kteří poměrně střízlivě hodnotí situaci. Dozvídáme se ostatně hlavně takové informační bomby, jako že se arabské země bojí íránských jaderných ambicí a že se Turecko islamizuje. Taky že je Putin mocný, i když zrovna není prezident. Že by to snad bylo jinak, si může myslet jen ten, kdo neumí číst, nebo nějaký výstřední intelektuál. Jistě, to, co se Assangeovi povedlo tím, že strká nos tam, kam zatím nebylo možné snadno dohlédnout, je porušení určitých nepsaných dohod. Každý ví, že ambasády jsou hnízdy vyzvědačství, ale přiznat se k tomu je neslušné. Je to jako - ano přesně jako - někomu plivnout do polévky, protože se nám nelíbí. Existují samozřejmě i konkrétní rizika, totiž že budou odhaleni spolupracovníci Západu mezi extremisty a bude je to stát život nebo že někteří diplomaté budou znemožněni, i když celkem nic neprovedli. V nedávném rozhovoru pro časopis Time Assange soudí, že by se mělo mluvit na veřejnosti stejně jako v soukromí. Odvolává se přitom na výrok izraelského premiéra Netanjahua, který prý pronesl právě tuto myšlenku, a myslí si, že by to vedlo k pokroku v mírovém procesu na Blízkém východě. Nějaké problémy si prostě nepřipouští a myslí si, že slouží dobré věci: ,,Organizace mohou být buď velmi výkonné, otevřené a čestné, nebo mohou být uzavřené, konspirační a nevýkonné.” A jinde: ,,Ten materiál vrhne denní světlo na každodenní brutalitu a ubohost války. To změní veřejné mínění a také mínění lidí s politickým a diplomatickým vlivem.” Existují sice i oprávněná tajemství, ale podle Assange toho zneužívají lidé, kteří páchají zločiny proti lidskosti a porušují zákony. Co říká na to, že zveřejněním informací by mohl ohrozit životy lidí? Podle něj je to jen výmluva, k níž sahají armáda nebo tajné služby vždycky, když se dostanou do pozornosti tisku. ,,Není to nic nového a není to ani - pokud jde o prostředky - specificky americký fenomén. Sahá to přinejmenším padesát let zpátky a v extrémních projevech stovky let dozadu.”
Jsem vynálezce
Jindy zase o svých motivacích říká: ,,Jsem novinář, vydavatel a vynálezce. Snažil jsem se vymyslet systém, který by řešil problém cenzury tisku a cenzury práskačů na celém světě.” Tento problém tedy zatím vyřešil. Zbývá jen doladit nějaké další drobnůstky, třeba jestli se dozvíme i nějaké pořádné drby o jiných vládách, než je ta americká nebo evropské. Takové počtení o Rusku a jeho tajnostech, to by byl počin a skutečná výzva. Když padni komu padni, tak by nemělo padat jen na jednu stranu. Svatý Augustin kdysi údajne řekl, že ,,je lepší, aby pohoršení vznikalo, než aby se pravda utajovala”. Převedeno do moderního jazyka to asi znamená, že z dlouhodobého hlediska nemá utajování velký smysl, protože napáchá větší škody, než když se krátkodobě projde ohněm trapasů. Nakonec to však bude stejně jen akademická otázka. Moderní technologie nastaví pravidla hry jinak než v dosavadní historii. Vlastně se už stalo. Tak jako knihtisk umožnil reformaci a digitální technologie změnily svět autorských práv, stane se to díky internetu a globalizaci i s takovými věcmi, jako je státní tajemství. Utajování tu zůstane stejně jako dobré důvody pro ně. Jenže doba, kdy něco zůstane pod pokličkou, bude čím dál tím kratší a představitelé státu s tím prostě budou muset počítat.