Granada (Španělsko)

02.11.2010 08:56

Vždy mě bavilo cestování po všech možných krajích, ale má srdcová záležitost a má nejoblíbenější země ze všech je Španělsko, jelikož jsem tam byla nespočetněkrát a také jsem tam po určitou dobu žila. Vystřídala jsem hodně míst. Nějaký čas jsem žila v Madridu, později v Barceloně, na Mallorce a Ve Valencii. Nicméně si myslím, že jedna z nejzajímavějších částí je Granada, která je opředena zajímavými legendami a také z historického hlediska je velmi významná. Vždyť právě zde se mísila křesťanská kultura s kulturou muslimskou a je to jedno z nejdůležitějších center světové kultury. Granada ve španělském jazyce znamená granátové jablko a proto se tento název překládá jako Město granátových jablek. Poprvé Granadu obsadili Mauři v 8.stol. a její zlaté období přišlo za vlády dynastie Nasrovců v l.1238-1492, kdy různí řemeslníci, kupci, učenci a vědci přispívali k mezinárodní pověsti města jako střediska kultury. Za vlády křesťanů, když Granada podlehla Katolickým králům a Mauři byli vypovězeni, rozkvetlo město renesanční nádherou. V 19.stol. prožilo epochu úpadku, ale nedávno se stalo předmětem obnoveného zájmu a všeobecného úsilí vrátit některým oblastem jejich někdejší slávu.

Granada je nejblíže k turistickým střediskům na pobřeží, a patří tudíž k nejnavštěvovanějším. Rozprostírá na mírných pahorcích v úrodném údolí před panoramatem zasněžených vrcholků Sierry Nevady asi 70 km od moře.
Nejvyššími body města jsou Alhambra a na protilehlém kopci ležící stará arabská čtvrť Albaicín. Pod nimi se rozkládá historické centrum města, seskupené okolo katedrály.

Granada má pověst mladého a dynamického města - 50 000 univerzitních studentů - univerzita zde byla založena v r.1542 císařem CarlosemV. a má renomé jedné z nejznámějších VŠ západní Evropy - s tím souvisí i proslulá umělecká a intelektuální atmosféra Granady.
Granada je také pověstná svou extrémní rozmanitostí přírody. Rozprostírá se od Sierry Nevady, která je na severu až po pláže Costa del Sol na jihu. Trelévez, ležící na úpatí Mulhacénu, je nevýše položenou obcí v této oblasti. Nachází se v nadmořské výšce 3481 m. Průměrná roční teplota zde je  15 °C. Co se týče průmyslu, nejvýznamnější město v tomto ohledu, je Motril, které je velmi industriálně založené a také je tu důležitá přítomnost rybářského přístavu, který je hlavním zdrojem celé ekonomiky této oblasti. Úsek Costy del Sol položený přímo na jih od Sierra Nevada je "tropičtější" než ostatní, a tak se pro jeho označení vžil název Costa Tropical - pobřeží provincie Granada. Sierra Nevada dokonale zastavuje studené větry od severu a vzniklé klima je příznivé pro tropickou vegetaci - např. mango, papája, avokádo, cukrová třtina, ze které se vyrábí výborný andaluský rum. Celkem 26 pláží, které se velmi odlišují vzhledem i zázemím na pobřeží. 33 km od Granady se nachází středisko zimních sportů Pradollano, má reputaci vynikající lyžařské oblasti, v r. 1996 se zde konal světový šampionát ve sjezdovém lyžování, na ploše 2 500 ha se nachází 39 upravovaných sjezdovek, o celkové délce 61 km, kterou obsluhuje celkem 19 vleků.

Staré městské centrum kolem katedrály je bludištěm úzkých jednosměrných uliček. Stojí tu Alcaicería - rekonstrukce maurského bazaru, který roku 1843 zpustošil požár. Dvě hlavní náměstí Granady ztělesňují Plaza Bib-Rambla nedaleko katedrály a Plaza Nueva. Z druhého se vine ulice Cuesta de Gomérez nahoru ke dvěma nejvýznamnějším památkám, kterými jsou Alhambra a Generalife. Na protějším kopci se rozkládá čtvrť Albaicín. Z kostelů jsou nejkrásnější Iglesia de San Juan de Dios (baroko) a Iglesia de San Jerónimo (renesance).
Na příkaz Katolických králů začaly práce na katedrále r.1523 podle plánů v gotickém slohu, které vytvořil Enrique de Egas. Stavba pokračovala pod vedením renesančního mistra Diega de Siloé, který také navrhl fasádu a velkolepou kulatou kapli Capilla Mayor. Okna ze skla z 16.stol. pod její kupolí znázorňují "Umučení Ježíše" od Juana Campo. Západní průčelí navrhl barokní umělec Alonso Cano, který se ve městě narodil. Jeho hrob i mnohá díla můžete spatřit v katedrále. Vstupné se bohybuje mezi 2-3 eury za osobu. Důležitá je zde Královská kaple, kterou ztvárnil pro Katolické krále v 1506-1521 Enrique de Egas. Hlavní oltář obklopuje nádherná mříž (reja) od Maestra Bartoloméa de Jaén a postavy z carrarského mramoru, zpodobňující Ferdinanda a Isabelu, jejich dceru Janu Šílenou (Juana la Loca) a jejího manžela Filipa Sličného (Felipe el Hermoso). Rakve panovníků jsou v kryptě. V sakristii se nalézají umělecké poklady, např. obrazy Botticelliho a Van der Weydena, a také Isabelina koruna, Ferdinandův meč a jejich vojenské praporce.

Calle Mariana Pineda, denně 9-19h
Tento dvůr s ochozy, bývalé skladiště a hostinec pro kupce, je unikátním pozůstatkem maurské éry. Za křesťanů se tu konala divadelní představení, později se z něj stala burza uhlí. Dnes vás zde uvítají obchody s výrobky tradičních řemesel a ústřední turistická kancelář.Palác připomínající pevnost byl vybudován v 16.stol. v mudéjar-ském slohu. Původně náležel rodině, která po pádu Granady vlastnila Generalife. V jejich držení býval i legendární Boabdilův meč. Je vytesán na průčelí spolu se sochami Merkura, Hektora, Herakla, Thesea a Jasona. Budova vděčí za jméno mušketám, které vyčnívají nad cimbuřím: "tiro" znamená španělsky výstřel.

Klášter za Granadou založil r.1516 křesťanský válečník zvaný El Gran Capitán. Uvidíte tu skvostnou kupoli od Antonia Palomina a výstřední sakristii ve stylu churriguerismu od Luise de Arévalo a Luise Caballa.

Pokud se tedy někdy rozhodnete pro cestu do Španělska, určitě byste si měli udělat čas a navštívit palác Alhambra, který se rozkládá na jihovýchodní hranici Granady, která je rovněž hlavním střediskem stejnojmenné provincie na území Andaluzie. Název Andalusie pochází z arabského „Al Andalus“, což bylo označení části Pyrenejského poloostrova pod arabskou nadvládou. Tento termín pochází od Vandalů, kteří oblast osídlili na přelomu 4. a 5. století. V době vlády islámské dynastie Nasrid, Alhambra sloužila jako mešita a později i jako královský palác, který založil král Muhammad I. v roce 1284. Stavba celého paláce pokračovala po desetiletí za vlády krále Al Ahmara a jeho nástupců. Bohužel dodnes nevíme, kteří umělci a  architekti se na stavbě podíleli a jestliže se o nějakých jménech mluví, stejně jsou neznámá a nebo zpochybnitelná. V současné době tato stavba slouží jako muzeum islámské architektury.

Doslovný překlad názvu je Rudý hrad. Říká se, že tento název je odvozen od sluncem vypálených cihel, vyrobených z kvalitního štěrku a jílu, ze kterých jsou vyrobeny vnější zdi. Další legenda hovoří o tom, že Alhambra (Rudý hrad) nese jméno podle záře pochodní, které sloužily otrokům v noci při práci jako zdroj světla. A jelikož na zdi vrhaly záři, zdálo se, že hrad je celý červený. Jiní zase připomínají souvislost se jménem zakladatele Muhammada I., známého jako Ibn al-Ahmar, další zase odvozují název z arabského Dar al Amra - Dům pána. Na každém záleží, ke které verzi se přikloní.

Toto místo jistě patří mezi nejvýznamnější kulturní památky ve Španělsku i na celém světě, jelikož bylo zahrnuto v seznamu světového dědictví UNESCO. Jak pro svoji bohatou historii, tak i pro architekturu, která je zde jedinečná. Na každém kroku narazíte na pozůstatky vzácného umění, které Vás ihned strhne a Vy se cítíte, jako by žádný čas ani neuběhl a máte prostor pro vlastní fantazii, která Vás zavede do dávných časů.
Alhambra byla půbodně palácem islámských králů, což se změnilo v roce 1492, když křesťané získali nadvládu nad městem a začali stavbu předělávat. Postupem času se Alhambra začala měnit z maurské stavby na křesťanské sídlo. Křesťané postupně palác zavápňovali, odstranili nástěnné kresby a zlato a ničili nádherné arabesky, které byly připisovány významným vládcům jako jsou: Júsufos I. a Muhammad V., což je nesmírná kulturní ztráta. Ale ani poté Alhambru nečekal lepší osud.

V 16. Století se Filip V. rozhodl Alhambru přestavět do renesančního stylu. Bohužel v průběhu rekonstrukcí byla stavba vážně poškozena. Celé jedno obytné křídlo v zimním paláci bylo zasypáno a tím i odříznuto od zbytku dalších budov. Filip V. se k opravám již nikdy nevrátil a Alhambra tak zůstala po několik let vážně poničena. O dvě stě let později se o stavbu začal zajímat španělský král Karel V. a ten se pokusil komplex budov  „poitalštit“. Jemu se podařilo celou rekonstrukci úspěšně dokončit. Ale ani poté Alhambra nedošla svého klidu. Španělští králové ji později v průběhu desetiletí stále proměňovali a čím dál více znehodnocovali. Až z původního maurského paláce nezbylo téměř nic. V roce 1812 se hrabě Sebastian rozhodl pro radikální změnu a nechal všechny věže, které byly součástí vnějšího ohraničení, zničit. Po pár letech Alhambru dobil Napoleon Bonaparte, který chtěl celý komplex budov vyhodit do povětří a tím smést z povrchu zemského celé kulturní dědictví , které Alhambra tvoří. Naštěstí mu v tom zabránil zmrzačený voják, který tajně znehodnotil výbušniny a tím Alhambru zachránil. Napoleon se ke svému plánu již nikdy nevrátil. V roce 1828 začala kompletní rozsáhlá rekonstrukce pod vedením známého restaurátora Josého Contrerase. Rekonstrukce trvala několik desítek let a byla financována králem Ferdinandem VII. Když v roce 1847 José Contrerase zemřel, v jeho díle úspěšně pokračoval jeho syn Rafael a později i vnuk Marian.

Alhambra je komplex krásných a členitých zahrad, paláců a nádvoří. Dalo by se říci, že je rozdělěna do tří částí – hrad, palác a obytné přístavky po poddané.  Tímto tato maurská část velmi připomíná středověké křesťanské pevnosti, které byly děleny podle stejného principu. Nejstarší část tvoří Alcazaba, což je pevnost, která byla postavena na okraji plošiny a byla izolována od ostatních budov Alhambry. Bohužel se zachovala jen nepatrná část a tou je vnější masivní zeď, věže a hradby. 2. Ledna roku 1492 byla na jedné věži poprvé vyvěšena zástava Ferdinanda a Isabely. V 18. století byla dostavěna Střelecká věž s obrovským zvonem, která byla poničena v roce 1881, když do ní zasáhl blesk. Za Alcazabou se nachází palác, který byl sídlem maurských králů, Alhambra; a za touto významnou stavbou se dále nachází Alhambra Alta, což v překladu znamená Vysoká Alhambra, která bývala obývána dvořany a panstvem.  

Na jižní straně stojí známá brána Puerta de las Granadas (což v překladu znamená brána granátových jablek), která umožňuje přístup z města do parku. V podstatě se jedná o masivní vítězný oblouk z 15. Století. Hlavní vchod do Alhambry se jmenuje Puerta Judiciaria (brána soudu). Jedná se o podkovitou pasáž , která vede k nádvoří, které se dříve Maury užívalo jako neoficiální soudní dvůr. Nad jejím vchodem je do zdi vytesána ruka s nataženými prsty, která zde slouží jako talisman proti oku zla. Odsud vede úzká pasáž, která odděluje Alcazabu od původního Maurského paláce. Napravo je palác Karla V., který je postaven v renesančním stylu. Budova působí střídmě, avšak majestátně. Bohužel tato stavba poněkud narušuje harmonii okolí svou nadměrnou velikostí. Nezapadá do konceptu celého komplexu. Extrémní komplikované a detailní provedení výzdoby maurské Alhambry stojí v příkrém kontrastu ke Karlovu paláci, které tvoří bílé stěny bez rušivých elementů. Podle mnohých autorit architektury celá rekonstrukce a vystavění nových budov znehodnocuje celou architektonickou velikost Alhambry.
Alhambra se rozkládá na celkové ploše 142 000 m2. Plošina, na které komplex leží, měří do dálky 740 m a 205 m v nejširší části. Nedaleko vyvěrá pramen řeky Darro, která se stáčí na jih a odděluje území granadského Albayzínu. Umístění paláce je naprosto jedinečné a jen těžko bychom mohli hledat výjimečnější a krásnější prostředí. Z náhorní plošiny se nám naskýtá krásný výhled na celé město a planiny v okolí. Maurští básníci často Alhambru přirovnávali k „perle vsazené do smaragdu“, čímž naráželi na kontrast barev budov vsazených do krásné zeleně v okolí. Na jaře je toto místo vskutku jedinečné, jelikož překypuje bujnou flórou. Maurové kdysi osázeli zahrady růžemi, pomerančovníky a myrtami. Nejcharakterističtějším rysem zahrad je husté osázení jilmem štíhlým, který zde nechal vysázet vévoda z Wellingtonu v roce 1812. Další zajímavostí v zahradách jsou fontány a kaskády. Ty jsou napájeny vodou z přivaděče 8km dlouhým z řeky Darro.
Alhambra je také místem děje novely Povídky z Alhambry, které napsal Washington Irving. Ten po dobu psaní této knihy žil v paláci a díky němu Alhambra znovu vstoupila do podvědomí široké veřejnosti. Pokud jednou Alhambru navštívíte, jistě se sem budete chtít vrátit. Toto místo je opředené kouzlem, tajemstvím a jedinečnou atmosférou, která na Vás dýchá ze všech stran.

Tereza Mašková