Firmy řeckých filozofů
Známí řečtí filozofové Homér, Xenofon, Platón a Aristotelés byli i zdatnými obchodníky a jejich firmy úspěšně prosperovaly. Homér vydělával na svých básních, které uměl prodat jak řeckým učencům, tak i perským vůdcům. Přesto se objevily spekulace o tom, že zmíněné básně odcizil či přinejmenším opsal a vydělal tak vlastně na podvodu a krádeži. Xenofon zbohatl na prodeji otroků a mohl si dovolit napsat i veleúspěšnou kuchařku, kterou kupovali Řekové i Římané. Platón zase vydělával coby úspěšný ředitel a manažer školy, veškeré peníze ale prohýřil v nevěstincích a nakonec se zapsal do dějin jako jeden z prvních tunelářů. Jeho školu naštěstí převzal jeho žák Aristoteles, který dokázal proměnit školské zařízení v prosperující firmu. Jedno je ale jisté, všichni tito antičtí filozofové si nežili vůbec špatně a vytvořili na svou dobu moderní a prosperující firmy.
Trvalo to téměř tři roky, než se houževnatému a urostlému mladíkovi Xenobylovi podařilo přesvědčit svého otce, známého venkovského učitele z vesničky Maratón, která se zapsala do dějin slavnou bitvou mezi řeckými a perskými vojsky, aby vyslal syna do Athén. Nebylo to rozhodnutí jednoduché a bylo taky velmi nákladné. Celé úspory poměrně movité rodiny padly na to, aby se Xenobyl mohl vydat do města, kde vlastnil slovutnou a velmi prosperující akademii Platón, známý matematik a filozof. Za to, že se u něj Xenobyl mohl učit, musela jeho rodina zaplatit zlatem.
A tak se mladík z Maratónu vydává po slavné cestě, na níž zemřel posel běžící ohlásit vítězství athénských nad Peršany, do Athén a po dvaačtyřiceti kilometrech a 195 metrech dochází do Akademie, která patří Platónovi, jehož názory jsou v té době v učeném a věhlasném městě, kde se konaly ty nejstarší olympijské hry na naší planetě, akceptovány. Když mladík přichází do metropole a ubytovává se na athénské koleji, je mu teprve šestnáct let a už musí vstřebávat první názory geniálního filozofa a matematika Platóna, který si za hodiny účtuje více, než dnes třeba na prestižních univerzitách v Anglii a USA. Ostatně, v tehdejší době se za vzdělání nejen platilo zlatem, ale vzdělanost samotná byla považována za nedocenitelný majetek. Byla jiná doba a chybělo ještě přes čtyři stovky let, než se v jiné vesničce narodil Josefovi a Marii malý Ježíš, podle kterého začali křesťané odpočítávat moderní letopočet a prodávat čím dál barevnější kalendáře.
Athény byly místem neřesti
Tatínek měl o Xenobyla velký strach. Jak by ne, Athény mají pověst nejen města vzdělanosti, ale také centra neřesti. „Říká se, že Platón je sice vynikajícím učitelem, ale také pěkným vydřiduchem,“ připomíná maratónský učitel svému synovi a varuje ho před návštěvou nevěstinců, kterými jsou v té době Athény doslova posety. Každou jeho vyučovací hodinu hltají studenti sedící zásadně v dřepu a okolo svého vyučujícího se značným zájmem, ale jejich rodiče za studia musí platit přímo nekřesťansky, a to i přesto, že jedním z předmětů, které Platón vyučuje je i etika, považovaná za klíčový předmět. Dnes bychom asi řekli, že bez jejího úspěšného absolvování by vás ani k státnicím nepřipustili. Ale hlavní hodinou byla samozřejmě matematika, tedy předmět, který byl doménou Platóna a také hodina, při které známý matematik demonstroval své mnohačetné objevy učiněné zejména na poli geometrie.
Matematik vydělával, hýřil a tuneloval
Platón není jediným, kdo na své akademii vyučuje. Jak by také ne, jeho hlavní náplní práce bylo inkasovaní tučných odměn od rodičů studentů a jeho Akademie prosperovala nejlépe ze všech podobných athénských škol. A že se v tomto městě nachází! Rovná stovka. Ale Platónova akademie je tou nejprestižnější. Byť už skoro šest stovek let se uplatňují řecké číslice, na mnohých jiných akademických ústavech v řecké metropoli ještě využívají staré egyptské hieroglyfické číslice, což řadě studentů činí problémy. Platón si také nenechá ujít jedinou příležitost, jak by svým studentům mohl předvést své matematické znalosti a matematika je také jediným předmětem, při němž se nenechá suplovat. Využívá toho, že řecké číslovky jsou studentům bližší a snáze chápou látku, kterou jim vykládá.
Platónova akademie vydělává a zdálo by se, že samotný mistr musí mít našetřeno neuvěřitelně moc peněz. Opak je ale pravdou. Platón otevřeně a i ve svých knihách pohrdá fyzickou prací a chodí utrácet peníze do nevěstinců. Mezi jeho lásky nepatří však ženy, nýbrž svalnatí mladí chlapci. Jeho zhýřilý život se nelíbí místním válečníkům, ba ani kolegům filozofům. Nakupuje obrovské množství otroků, k nimž se chová hrubě. Zbrojnoši a kolegové z jiných akademií mu začínají závidět jeho výdělky. Platón navíc ještě všechny pobouří, když při hodinách hospodářství, dnes bychom řekli makroekonomie, přednáší, že vládci země, kteří by měli být členy válečnického či filozofického stavu svobodných, by se měli zbavovat všech hmotných statků a pouze řídit stát a vychovávat děti. To se pochopitelně nelíbí zejména válečníkům, kteří si nedovedou představit, že by se měli zbavovat válečné kořisti. Proti sobě si popuzuje Platón i řemeslníky a zemědělce, o nichž prohlašuje, že by měli být pouze třetím nesvobodným stavem, který by měl dodávat obživu vládnoucím filozofům a válečníkům. Mezi zemědělci se najednou objevuje vzdělaný Ticián a na Platónovu adresu po celých Athénách roznáší: „Vždyť on si rozkrádá svoji vlastní Akademii,tuneluje svoji firmu!“ Ano, slyšeli jste dobře, už v té době ví, co je to tunelování firmy.
Moderní ředitel školy: Aristoteles
Platón pobuřuje veřejnost i tím, že si kupuje jeden z nevěstinců, který mu vydělává nekřesťanské peníze a v němž Platón tráví stále více času a Xenobyl pozoruje, jak mu začínají ubývat spolužáci. Po šesti letech sice získává diplom z oboru matematiky, etiky a filozofie, ale Akademie slavného Platóna upadá. Xenobyl se vrací do rodného Maratónu, ale ne na dlouho. Akademii totiž od Platóna odkupuje v dezolátním stavu jeho žák Aristoteles a zdá se, že škola znovu získává na prestiži, žáci se sem jen hrnou a Xenobyl se na akademii, kde kdysi studoval, vrací už jako učitel.
Aristoteles se sice zprvu nezdá být tak dobrým manažerem jako Platón, ale žije podstatně střídměji. Od rodičů žáků nežádá tak vysoké školné jako jeho předchůdce a udobřuje si i obyvatele Athén svými výroky a postoji. Na rozdíl od Platóna odsuzuje peněžní hospodářství a rozvoj obchodu. Naopak klade důraz na sílu naturálního hospodářství, což se líbí zejména zemědělcům, kteří mohou posílat své syny vystudovat za pšenici či žito a nemusí na trhu prodávat své zboží i pod cenou, jen aby měli peníze na studia svých ratolestí. Akademie se tak stává přístupnou širokým vrstvám, což se nelíbí ani Xenobylovi a na adresu majitele slavné školy Aristotela pronáší větu: „Ten snad začne za chvíli učit i otroky.“
Jeho vyjádření se mu ale stává osudným a tak podruhé, tentokráte definitivně odchází z milovaných Athén, města neřesti i vzdělanosti, do rodného Maratónu, kde vyučuje venkovské synky.
Aristoteles vede věhlasnou akademii až do své smrti a budiž mu ke cti, že peníze nerozhazuje. Naopak, snaží se dokonce napsat několik ekonomických spisů. Ano, slyšeli jste dobře – ekonomických! Aristoteles skutečně jako první použil slova jako je ekonomika, podnikání a dokonce i ekvivalence ve směně. Když umírá zůstává řada jeho názorů na hospodářství nevyřčena, ale o něm samotném je možné v klidu říci, že byl bezesporu velmi úspěšným podnikatelem v oboru provozování školského zařízení. Určitě ne prvním, ale bezesporu nejznámějším ve světových dějinách. Vždyť dodnes se jeho ekonomické myšlenky a názory na hospodářskou politiku přednášejí jako samostatný předmět třeba v Oxfordu.
Básník nebo plagiátor?
Vydělat se v antickém Řecku dalo i jinak, než pouhým provozováním škol či nevěstinců. Příkladem budiž slavný předchůdce Platóna i Aristotela – Homér. Dalo by se říci, že mnozí dnešní vydavatelé by mu mohli závidět. Homér vydělává na básních! Tedy přesněji na eposu Illias a Odysea. Dlouhé noci přepisuje geniální rýmovačky a prodává těm nejbohatším lidem v Athénách. Kdo nevlastní slavné básně od Homéra, jako by nic v Athénách ani neznamenal. I proto si Homér najímá přepisovače textu a jeho díla napsaná na papyrusech jsou neustále velmi vzácným zbožím.
Básně u Homéra nakupují i obchodníci z Číny či Egypta a dopravují je svým vládcům. Epos Illias a Odysea tak čte perský vůdce Dárajavauš III. Těsně předtím než je v bitvě u Issu poražen Alexandrem Velikým. Možná právě proto Homéra nemá Alexandr Veliký příliš v oblibě a když začíná okupovat řecké státy, rozhlašují jeho zvědové o Homérovi, že je to pouhý bloud a blázen, což sám Alexandr Veliký potvrzuje slovy: „Ta jeho dílka nestojí za nic.“ To předznamenává asi i to, že se tak slavné dílo či alespoň jeho opis, jakými bezesporu Illias a Odysea jsou, nikdy neobjeví ve slovutné knihovně v egyptské Alexandrii, kterou nepřemožitelný panovník zakládá.
V této době se také objevují i pochybnosti o tom, zda tyto básně psal skutečně Homér. V Athénách veřejně vystupuje jakýsi mladíček jménem Ilia a tvrdí: „Ty básně jsem napsal já a Homér mi je sprostě ukradl.“ Jedno je jisté, zatímco Ilia chrlí další a další básně, Homér žije pouze, avšak velmi neskromně, z výnosů za prodané sbírky Illias a Odysea, nic nového dlouho nenapsal. A tak Homér, aby zřejmě umlčel hlas mladého odpůrce znovu usedá ke stolu a tvoří. Při dalším psaní také oslepne a mnohá nepovedená díla už jen diktuje svým učedníkům. Žádná z jeho dalších básní se však dvěma věhlasným a tolik diskutovaným eposům nevyrovná, a tak ve chvílích jeho smrti se stále více mluví o tom, že Homér nebyl ani tak skvělý básník a vydavatel či distributor svého díla, jako spíše zloděj a plagiátor, který uměl rozpoznat básnickou kvalitu jiných a výhodně jí zpeněžit.
Otrokář napsal kuchařku
To o pravosti díla Homérova následovníka Xenofona žádné pochybnosti nenastaly. Paradoxně Xenofonovo dílo Oikonomikos, které sám napsal, nechal mnohokrát opsat a distribuovat, zdaleka nevydělávalo tak dobře jako Homérovi básně. Dnešní čtenář by se asi podivil, že básně se četly více, než skvělá kuchařka od Xenofona. Jeho dílo Oikonomikos skutečně nabízí mnoho vynikajících receptů a to nejen kulinářských. Vlastně je takovým rádcem, jak vést domácnost, aby prosperovala. Kniha se mimochodem daleko více, než v řeckých městech Athénách i Spartě prodává v Římě. Řekové si své sousedy dobírají, že teprve Xenofon je naučil dobře doma hospodařit a vařit jídla, která se dají už konečně konzumovat.
Důvod, proč se Xenofonova díla tak dobře prodávají právě v Římě a on se stává vlastně prvním nadnárodním podnikatelem v antických dějinách je asi jiný. Římané jsou pokořeni Gali v bitvě na řece Allia a vyhledávají tedy dílo autora, jenž se netají krutostí a touhou po pomstě. I Římané, jejichž velká a dobře vyzbrojená armáda podlehla Galům totiž čeká na svoji pomstu.
Xenofon ale nežil pouze z prodeje své velmi dobře napsané knihy. V Athénách tehdy kvetl trh s otroky a Xenofon s nimi výhodně obchodoval. Byl ve spojení s kupci lidí, uměl výhodně nakupovat a ještě výhodněji prodávat otroky. A paradoxně, byl místními lidmi uznáván jako skvělý obchodník. Uměl navíc využít ješitnosti athénských filozofů, boháčů a válečníků. Namluvil jim, že bohatství člověka se dá ukázat navenek především tím, kolik vlastníte otroků. Sám Xenofon jich měl pouhých osm, což bylo na tehdejší athénské poměry velmi málo. Ale nakoupit a výhodně prodat jich na trhu, který byl velmi oblíbeným místem v Athénách a kde to při každém prodejním dnu s lidmi doslova vřelo, uměl i několik stovek. Dnes bychom řekli, že tento neobvyklý způsob podnikání vynesl Xenofonovi slávu a uznání, ale také závist. Pro jeho krutost a neomalené názory ho lid Athénský vyhání z města a úspěšný podnikatel se usazuje ve Spartě, kde opět vydělává na trhu s otroky. Řady z nich si sám přivlekl, když jako válečník vedl Spartu do boje proti Peršanům. Bohatne, a tak Athéňané lační po penězích i kvalitním zboží v podobě urostlých otroků a krásných otrokyň povolávají Xenofona nazpět a vítají boháče a podnikatele s otevřenou náručí. On se svému rodnému městu odvděčí tím, že zde zakládá velké koňské stáje a kromě otroků prodává i koně, ne čemž ještě více bohatne. Mít koně od Xenofona patří k výsadám athénské smetánky. Zřejmě i proto, že sám podnikatel o výcviku jezdeckých koní sepisuje dva velmi čtivé a tím pádem pochopitelně i dobře prodávané spisy.
Umírá v očích obyvatel Athén jako čestný a všemi uznávaný muž. Na jeho pohřbu se čtou dlouhé pasáže z jeho knihy Oikonomikos, v níž pohrdá fyzickou prací, kterou by podle jeho názorů měli vykonávat pouze a jedině otroci. Paradoxně nad jeho smrtí z donucení pláčou i ti otroci, které prodal za výhodnou cenu skutečně nelítostným pánům. A dokonce i ti obyvatelé Athén, jenž ho vyhnali kvůli krutostem, které na otrocích páchal.
Časová řada:
Homér je jméno nejstaršího známého řeckého básníka, jemuž se připisuje sepsání epických básní Illias a Odysea. Jako Homérovo rodiště se uvádělo mnoho míst (Athény, Pylos, Kolofón, Argos), nejčastěji město Smyrna na maloasijském pobřeží nebo ostrov Chios. Legendu o Homérově životě zaznamenal v 5. století př. Kristem Hérodotos. Narodil se prý jako nemanželské dítě u řeky Meles nedaleko Smyrny a jeho původní jméno bylo Melésigenés (narozený u Melesu). Zemřel údajně na ostrově Íos. Většina pramenů se shoduje, že se jeho matka jmenovala Kreitheis, údaje o otci se rozcházejí. Všechna starověká vyobrazení jsou idealistická a neopírají se o skutečnost, na základě domnělého významu jeho jména jej představují většinou jako slepého starce.
Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.), vlastním jménem Aristoklés, byl řecký aristokrat, matematik a jeden z nejvýznamnějších západních filozofů. Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím. Téměř celé jeho dílo jsou dialogy jeho učitele Sókrata, který touto cestou přesvědčoval athénské vzdělance, jak nejisté je jejich domnělé vědění.
Xenofon (asi 426 př. n. l. – 355 př. n. l.), byl starořecký spisovatel, historik a žák Sókratův. Zastával antidemokratické názory a stranil spíše Spartě, proto byl vypovězen z Athén. V roce 401 př. n. l. se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů do nástupnické války v Persii. O návratu žoldnéřů napsal své nejznámější dílo Anabáze. Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech O Kýrově vychování a Hierón, ke Spartě pak v díle Spartská ústava. Filozofické spisy Obrana Sókratova a Vzpomínky na Sókrata jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi, ale filozofickou hloubkou se jeho odkazu nevyrovnají. S malým úspěchem navázal dílem Hellénika na historika Thúkýdida. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou jezdectví (O jezdectví, O výcviku jezdců) nebo ekonomiky (O státních příjmech) a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén.
Aristotelés ze Stageiry byl filozof vrcholného období řecké filozofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd. Narodil se 384 př. n. l. v osadě Stageira na poloostrově Chalkidiké v dnešní řecké Makedonii, asi 80 km východně od Soluně – Thessaloniki a zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě, asi 60 km severovýchodně od Athén.
Život řeckých filozofů a také úspěšných podnikatelů velmi ovlivnil Alexandr Veliký ( 356 př. n. l. v Pelle, – 323 př. n. l. v Babyloně), rovněž známý jako Alexandr Makedonský, případně Alexandr III. byl králem Makedonie. Alexandr rozšířil hranice své říše tažením do Persie a na indický subkontinent, díky čemuž se stal zřejmě největším a nejúspěšnějším vojevůdcem celé historie, který nepodlehl v jediném střetnutí. V době své smrti ovládal většinu tehdejším Řekům známého světa. Poté, co si Alexandrův otec král Filip II. Makedonský podmanil řecké městské státy, vypravil se Alexandr na východ proti obrovité perské říši Achaimenovců. Během jedenácti let nepřetržitých vojenských kampaní Alexandr postupně dobyl Anatolii, Sýrii, Fénicii, Judeu, Egypt, Mezopotámii, Írán a střední Asii. Teprve ve vzdálené Indii byl vlastními vojáky donucen upustit od svého úmyslu dosáhnout velkého vnějšího moře. Po návratu do Babylonu se chystal k dalším výbojům na Arabský poloostrov, odkud chtěl vést své muže na západ. Těmto smělým plánům však zabránil Alexandrův předčasný skon.
Bitva na řece Allia proběhla 18. července 390 př. n. l. (podle jiné verze v roce 387 př. n. l.) a výrazně ovlivnila nejen dějiny starověkého Říma, ale i sousedního Řecka. Na řece Allia 10 km severně od Říma došlo ke střetnutí velké vojenské divize Římanů složené přibližně ze 400 000 mužů a Sennonskými Galy, kteří v tom čase uskutečnili výpad do Itálie. Římané byli poraženi a Galové obsadili a rozbili Řím. Ten opustili po obdržení výkupného. Od té doby byl 18. červenec pro Římany nepříznivý den. Paradoxně ale tato skutečnost více ovlivnila vítěze, než poražené. Galové jako jediná část Keltů byli od 1. století př. n. l. postupně romanizováni v důsledku přibližování se římským tradicím a kultuře. Následkem romanizace se tito Galové již začali výrazně odlišovat od ostatních Keltů, přestože předtím mezi nimi a ostatními Kelty nebyly příliš velké civilizační rozdíly.
Zatímco řečtí filozofové zakládali první firmy, vydělávali a stávali se prvními velkými podnikateli, starověká Čína žila dál odkazem velkého učence Konfucia (551 př. n.l. – 479 př. n. l.), který byl čínským filozofem, sociálním politikem a státníkem. Jeho morální filozofie vycházela z náboženské úcty. V návaznosti na Konfuciovo učení se rozvíjí konfucianismus, který výrazně zasáhl do dějin náboženství východní Asie. Konfucius bývá považován za prvního čínského filozofa. Je to reformátorská postava, která spolu s dalším filozofem Lao-c’ natrvalo poznamenala čínskou kulturu, politiku a náboženství. Konfucius se zajímal hlavně o politiku, filozofii a etiku osobního a rodinného života. Základní ctností je podle Konfucia humanita. Konfucius odmítal ideu mudrce odtrženého od světa. Základním rysem jeho filozofie je příklon ke člověku a k praktickému životu. Své následovníky vedl k tomu, aby se účastnili veřejného života a sám jim šel příkladem – jako padesátiletý se stal ministrem spravedlnosti ve státě Lu.
Prvním nám známým velkým podnikatelem ve starověkém Římě byl Cato starší, plným jménem Marcus Porcius Cato Censorius (234 př. n. l. Tusculum – 149 př. n. l. Tusculum), římský spisovatel, politik, voják a řečník. Pocházel z nízkého rodu, ale prosadil se jako voják. Četl Homérovy a Aristotelesovy práce a asi se od nich dobře poučil a vyvaroval chyb. Politicky a ekonomicky se prosadil v Africe a na Sardinii. Roku 195 př. n. l. se stal konzulem, pak odešel jako místodržící do Hispánie. V roce 184 př. n. l. se stal censorem, tento úřad zastával přísně, poctivě a velmi dobře, proto získal příjmení Censorus. V letech 150 př. n. l. – 149 př. n. l. prosazoval zničení Kartága při takzvané punské válce třetí v pořadí. Z tohoto období pochází i jeho slavný výrok: „Ceterum (autem) censeo Carthaginem esse delendam“, což znamená: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“