Blogeurabia.parlamentnilisty.cz: Kdo vlastně vyhrál revoluce v arabském světě
Každá revoluce se dá ukradnout," tvrdila ještě před svým zatčením a uvězněním v projektu Mezinárodní organizace novinářů Julia Tymošenko, bývalá ukrajinská premiérka a jedna z čelních představitelek takzvané Oranžové revoluce. Měla na mysli nejen situaci v Ukrajině, ale třeba i Jasmínovou revoluci v arabském světě. A zdá se, že se nemýlila.
Jedno staré přísloví říká, že "Revoluce požírá své děti" a v Libyi a Egyptě už vědí, že je to pravda. Místo toho, aby vůdce těchto států žijícího si v blahobytu a neuvěřitelném přepychu vystřídali, jak si mnozí mysleli - liberálové nebo konzervativní demokraté evropského stylu či alespoň nezávislé a vzdělané osobnosti, nýbrž na vedoucí místa v těchto zemích nastupují vojenští generálové, marxisti, mnohdy ještě mnohem tvrdší, než jejich předchůdci a nastupuje jádro muslimského hnutí, radikálnější, než je Muslimské bratrstvo.
Důvod? Kde není možné stavět na demokratických kořenech, tam si demokracie jen těžko prosadí svou. Ostatně, vzpomeňme na Československo a rok 1989. Jak se přes noc z komunistů stali novodobí podnikatelé, jak bývalí estébáci pronikly do politických, ekonomických i kulturních sfér. Čtyřicet let totality udělalo své.
A to platí všude, V ČR i v Slovensku, v Ukrajině, ba i v arabských zemích. Zatímco jednomu člověku - manželovi bývalé premiérky Tymošenko může ČR poskytnout azyl, milióny Libyjců a Egypťanů bude asi Evropa zmítající se ve svých vlastních ekonomických problémech přijímat jen stěží.
A to, že by se v Libyi nebo Egyptě dařil přechod k demokracii? Zdá se, že jen stěží.